Svaz letců České republiky

stráky příznivců letectví
Události

Let do Bělehradu podle plk. Arnošta Polaka



Let do Bělehradu


V prosinci 1945, jsem sloužil jako palubní telegrafista u LDS (Letecká dopravní skupina) v Ruzyni. Bylo to 10. nebo 15. prosince, již si přesně nepamatuji. S pilotem npr. Jaroslavem Friedlem a s několika pasažéry jsme měli přelétnout do Bělehradu. Let jsme prováděli s letounem JU52–3. Až do Jugoslávie byl let bezproblémový, ale tam jsme se dostali do nízké oblačnosti, která nás přinutila vystoupat nad mraky. Také letiště v Bělehradu udávalo nízkou oblačnost. Mojí povinností, jako palubního radisty, bylo navázání spojení, které jsem uskutečnil s góniem v Bělehradě a ten nás naváděl na letiště. Požádal jsem o povolení sestupu pod mraky. Postup spočíval v průletu gónia a po hlášení průletu jsme měli dostat odletový kurs, který jsme měli udržovat po určitou stanovenou dobu a potom po zatáčce o 180 jsme se měli dostat na přistávací osu. Ve skutečnosti nám operátor ohlásil, že jsme nad letištěm a udal nám kurs. Pilotovi Jardovi Feriedlovi se to nějak nezdálo a pro jistotu zažádal o přerušení postupu na přistání a zahájení nového sestupu. To jsme provedli a po novém průletu nad letištěm a podobném manévru jsme úspěšně sestoupili pod mraky a přistáli. Vysvětlení bylo asi následující. Operátor gónia si zaměnil náš letoun s jiným a pokud bychom manévr, který nám udával provedli, mohl náš let skončit v blízkém pohoří. Operátor byl za války zasloužilým partyzánem, takže naše smrt by nebyla jedinou jeho zásluhou. Ještě krátce k meteor situaci v Bělehradě. Mizerné počasí, všude spousta sněhu a mráz. Z letiště do města existoval pouze jeden jednosměrný přejezdový most, který sloužil veškerému tehdejšímu transportu, včetně trakařů. Vlaky měli přednost a ostatní se museli střídat na jednosměrné trati. Ve městě byla bída. Velký nedostatek potravin, pouze husy a vepřové, žádný chleba nebo brambory. Zato dobré zásoby rakije. Byli jsme tam přes noc v nevytopeném hotelu a ráno jsme se rádi vydali na letiště. Runway však byla nepojízdná, jelikož přes noc napadlo několik centimetrů nového sněhu. Ju52 v tom nemohl odstartovat, tak Jugoslávské ředitelství letiště nakomandovalo několik desítek německých zajatců aby podupali sníh po cele runwaji. Zajatci neměli pořádné boty jen hadry ovázané kolem nohou. Nikdy jsem si nemyslel, že by mně mohlo být Nemců líto, ale v tuto chvíli ano, Dlouho to však netrvalo.

Podle vzpomínek pplk. Arnošta Polaka, bývalého příslušníka RAF, žijícího v Anglii.


© Tyto stránky je možné využít pro další kopírování a publikování výhradně pro účely šíření dobrého jména českého letectva, udržování jeho slavných tradic s cílem šíření myšlenek svobody a demokracie. Články v rubrice Události nemusí vyjadřovat oficiální názor Svazu letců ČR
Správce Website plk. Mihule Josef, tiskový mluvčí SLČR, mihule@csletci.cz