Svaz letců České republiky

Tuto vzpomínku posledního dne posádky kapitána letounu Wellington KX-D jako Dany F/sgt M.Plecitého chci věnovat celé posádce a zvláště W/O Karlovi Weissovi,sobě­šickému rodáku,který by se letos 28.prosince dožil 100 let. Celé posádce proto,protože tento malý ko- lektiv je vždy ucelenou skupinkou letců pevně spojených při plnění složitých úkolů bombar- dování nepřátel.území-fašistického Německa. Jeden bez druhého nemůže s úspěchem splnit zadaný úkol. I v přísaze,kterou skládali dne 24.7.1941 v Anglii bylo napsáno:…..pří­saháme, že budeme druh druha milovati,k sobě státi,v nebezpečí se neopouštěti,ale až do konce brá- niti tak,jak nám káže mužná čest a svědomí povinnosti občanských. Tak přísaháme“.
Šrtm (W/O) Karel Weiss po příchodu z Francie do VB byl odeslán koncem srpna 1940 na základnu RAF v Hendonu,kde zahájil zdokonalovací výcvik. V první polovině roku 1941 pře- šel k Operační výcvik.letce 311.čsl.bombar­dovací perutě v East Wrethamu,kde prodělal pilot- ní výcvik na bombardovacím letounu Wellington Mk.IC. V srpnu 1941 přešel k operační let- ce 311 a od počátku září do 21.1.1942 usku­tečnil 14 oper.letů ve funkci 2.pilota.
V kritický den 21.1.1942 bylo nad Anglií a v místě operační činnosti velmi špatné počasí. Déšť se sněhem,bláto a špatný stav letištní plochy letiště Wretham nutily piloty,aby volný čas trávili v teple. Doufali,že tentokrát zůstanou doma. Jiného názoru byl však „velký šéf“ 3.gru- py Bomber Command Air Marshal Baldwin. Nařídil pohotovost 7mi posádek ke splnění ulo- ženého úkolu – útoku na ponorkové doky v přístavu Brémy. Úkol měly provést posádky ka- pitánů letounů sgt Hradila,Pleci­tého,Jambora,Bu­lise,Šebely a Fr.Dostála a P/O Baly. Rozhod- nutí o cíli přijali při briefingu pod vedením W/Cmdr Josefa Ocelky,DFC všichni jako věc sa- mozřejmou. Za samozřejmé pokládali i to,že někdo se nemusí vrátit.
Šrtm (W/O) Karel Weiss letěl v posádce kapitána F/sgt Plecitého jako 2.pilot. Navigátorem byl F/O Zdeněk Skořepa,rtlg.byl sgt Stanislav Rouš,přední střelec sgt Ladislav Němeček a zadní střelec sgt Čeněk Král.
Krátké údaje o posádce: F/sgt Plecitý Miroslav,nar.12­.5.1912 v Pís­ku (rtm) W/O Weiss Karel,nar.28.12­.1909 v Soběši­cích u Brna (šrtm) F/O Skořepa Zdeněk,nar.31­.1.1917 v Milo­ticích n/Beč. (npor) Sgt Rouš Stanislav,nar­.22.4.1918 v Ho­lubí Zhoři (čet.asp.) Sgt Němeček Ladislav ,nar.4.1.1920 v Ko­ryta u Klatov (rtn.asp.) SgtKrál Čeněk Vincenc,nar.6­.4.1920 v Nez­dicích u Klatov (čet.)
Letěli na Wellingtonu Mk.IC KX-D DV515 jako Dany,který byl osazen radiostanicí Marco- ni Tx 1154/Rx 1155,která se ovládala klíčem i fonií a měla zařízení pro sestup SBA. Letoun odstartoval v 17.32 z letiště East Wretham.
Posádka měla za úkol proniknout nad Brémy po přímé trati,severně Amsterodamu a Zwolle, nikoliv přes moře od Helgolandské zátoky.
Posádka kapitána Baly asi 10 mil od pobřeží Anglie se pro technické problémy Wellingtonu KX-T T2962 a po nuceném odhozu pum do moře musela vrátit.
Posádka kapitána Šebely musela bombardovat Emden a vrátit se s nepravidelně pracujícími motory Wellingtonu KX-R Z1105 a s námrazou na letounu.

Nad Brémami bylo v inkriminovanou dobu 5 posádek.
Dá se předpokládat,že posádka kapitána Plecitého se mohla stát obětí námrazy jako ostatní letouny.
Další možností je zásah PL dělostřelectva ochrany města,tak i vlastního přístavu. PL dělos- třelecectvo chránilo nejen přístav,ale i továrnu na montáž letounů FW-190 s moderními 2 hvězdicovými motory BMW 801,které vykazovaly nejméně stejná TTD jako anglické Spitfiry. Zá- jem o ochranu přístavu měl velkoadmirál Raeder a o ochranu továrny FW maršál Goring. Vý- sledek byl,že Brémy chránilo celkem asi 4900 PL hlavní,z nichž ¾ patřily Raederově kriegs- marině a ¼ Goringovi. Ostatní severoněmecké přístavy byly na tom stejně,takže pro pomalé noční bombardéry byly smrtelnou pastí. Brémy do té doby stály 311.peruť již 7 letounů.
Je nutno však vzít také v úvahu,že s největší pravděpodobností se letoun stal obětí nepřátel. stihače – Obfw Hanse Raspera od 5./NJG 2,který hlásil sestřel Wellingtonu ve 22.16 hodin v prostoru nad Severním mořem /kvadrát 7571/ SZ od Helgolandu. Wellington se nezřítil do moře okamžitě po útoku,posádka dávala signál SOS a kontrolní stanice v Orfordnessu zachy- tila jejich nouzové volání a zaměřila letoun nad mořem zhruba na poloviční cestě mezi Anglií a holandským pobřežím. Zachytila i poslední zprávu z letounu,která zněla : „ Jsme na moři asi 40 mil (cca 66 km) od anglického pobřeží,sedáme na vodu“. Jelikož na základně doufali,že posádka se zachránila ve člunu,pátrali po ní druhý den ráno všechny volné letouny,které byly k dispozici,ale bez úspěchu. Zmizeli lidé,kteří patřili mezi nejlepší,nejzku­šenější a nejoblíbe- nější u perutě.
Těla všech 6ti letců nebyla nikdy nalezena a pravá příčina katastrofy letounu nikdy vysvět- lena. Jen jejich jména jsou vytesána v památníku v Runnymede na panelech číslo 75 F/sgt M. Plecitý,73 W/O K­.Weiss,66 F/O Z­.Skořepa,92 Sgt S.Rouš,87 Sgt Č.V.Král a 90 Sgt L.Něme- ček.
Dne 26.ledna pokračovala 311.peruť v další činnosti proti francouzskému přístavu Brest. Tam směřovalo 8 Wellingtonů sgt Hradila,Bulli­se,Pánka,F.Dos­tála,Šebely,F/Sgt Fíny,Naxery a S/Ldr Stránského.
Travnatá dráha ve Wrethamu byla rozměklá,letouny se jen s obtížemi odlepovaly od země. Proto 29.ledna bylo letiště prohlášeno za nezpůsobylé k operačnímu provozu a letka se přesu- nula na letiště Stradishall,kde byly asfaltové dráhy.
Intenzivní operační činnost se nyní počala zřetelně projevovat na všech příslušnících létají- cího personálu. V odpočinku se mohla střídat jedna posádka,max.dvě. Záloha nebyla a jednot- ka již s velkou netrpělivostí čekala na 5 nových posádek dokončujících bojovou přípravu u výcvikové letky.
Během krátké doby byla 311.peruť vyňata z podřízenosti Bomber Command.
29.5.1991 rozkazem MNO ČSFR č.0103 byl šrtm Karel Weiss povýšen do hodnosti pluko- vníka in memoriam. V roce 1947 byla na jeho rodném domě odhalena paměť deska a 3.8.72 byla ulice Česká v Soběšicích přejmenována na Weissova.

Zapsal :