Svaz letců České republiky
stráky příznivců letectví
Navigace
Letec Bohumil Lívar z Úpice
Návštěvníci úpického hřbitova, kteří směřují své kroky ke hřbitovní kapli sv. Ludmily, procházejí po středové cestě vlevo, kolem nenápadného, pečlivě a dobře udržovaného hrobu rodiny Livarovy. Na čelní desce hrobu je zobrazený sympatický mladý muž v kožené letecké přilbě a ten, kdo se zajímá o vojenskou historii, zjistí z nápisů pouze základní údaje o pochovaném důstojníkovi. Fanda letecké historie, pan Sivanič ze Rtyně v Podkrkonoší, mne vyhledal na doporučení PhDr. Marcely Fraňkové a požádal mne o spolupráci. Ve Rtyni v Podkrkonoší bydlela do své smrti paní Hana Hejnová, sestra Bohumila Livara, která mu předala deník, fotografie a další písemné materiály. A tak může být odkryto další tajemství rodinného hrobu, v pořadí třetího pietního místa vojenských letců úpického hřbitova.
Bohumil Livar se narodil 17. září 1925 v Úpici na Sychrově č. 415, náboženství byl českomoravského, tatínek byl Adolf Livar, tovární dělník, maminka Růžena, roz. Klementová, rovněž tovární dělnice. Pokřtěn byl farářem českomoravské církve Fr. Volfem. Rodný list byl vydán farním úřadem za protektorátního režimu 10. ledna 1942. Vychodil obecnou a měšťanskou školu v Úpici a šel se učit černému řemeslu – strojní zámečník. Navštěvoval učňovskou školu v Úpici a učil se pro firmu Šrejber a Kulda ve Rtyni v Podkrkonoší. Tovaryšský list obdržel 22. července 1943 v Hradci Králové. Jak píše ve svém deníčku, již od dětství měl jediný cíl – stát se letcem. Bohužel, válka mu narušila plán nastoupit do armády co nejdříve. Bylo nutné posečkat konce II . světové války, a tak se stalo, že ihned po skončení prvních květnových dnů roku 1945 odjel s kamarádem do Prahy na Ministerstvo národní obrany, aby se informoval o podmínkách přijetí k čs. letectvu. Byli však odkázáni na pozdější dobu, nové ministerstvo teprve vznikalo. Čtenáři pro malé vysvětlení. V září, přesně 15. 9. 1945, rozhodlo MNO o zřízení Letecké vojenské akademie v Hradci Králové. Po vyhlášení náboru se přihlásilo 3 200 zájemců. Přijato bylo 100 uchazečů.
Prvním stupněm byla elementární letecká škola, další byla pokračovací škola letecká a LVA . Frekventant LVA měl v průběhu školy titul letecký akademik, v ostatních armádních leteckých zařízeních to byl titul letecký dorostenec. Letecké školy byly různě přemisťovány, často vznikaly a po krátké době zanikaly, nejčastěji přemístěním. Bohumil Livar byl v červnu pozván na přijímací zkoušky a byl překvapen jejich náročností. Téměř 4/5 zájemců neprošly řízením. Bohumil uspěl a 1. srpna 1945 nastoupil do LU (letecké učiliště) a hned ho čekalo osm týdnů polního cvičení. Po ukončení tohoto přijímače nastoupili adepti letectví do poddůstojnické školy ve Šternberku na M oravě. Čtyři měsíce v ní byly těžké a fyzicky náročné, po nich už byl nástup do PŠE – Pilotní školy elementární. Poprvé do vzduchu se dostal 2. března 1946 a od dubna již začal se samostatnými lety, koncem dubna pak nacvičoval akrobatické prvky. Květen byl ve znamení zahájení nočních letů a zkoušek z navigace. Koncem června 1946 měl Bohumil Livar nalétáno přes čtyřicet hodin, a tak mohl koncem června skládat zkoušky z elementární letecké školy. Přijel se podívat i velitel letectva generál Vicherek a byl spokojen. Bohumil skončil čtvrtý a zářil spokojeností. Byl převelen v rámci LU do Pilotní školy pokračovací v Prostějově a začal létat na Aradech. Účastnil se i leteckého dne v Prostějově za účasti prezidenta dr. E . Beneše, který dopadl dobře. Rovněž zkoušky z nočních letů na A radech dopadly výborně.
>V deníku však popisuje několik havárií, které skončily smrtí spolužáků. Vnímal to velmi bolestně. Zejména ho silně zasáhla smrt kamaráda Rudy Nedorosta, která se jevila jako velmi nečekaná a smolná. A tak se v září 1946 v deníku ptá, kdo bude ten další? Odpovídá si sám – naše chyba je naše smrt. Přesto také v deníčku poznamenává ve vztahu k armádě, cítím, že tady jsem na správném místě, sem patřím. Podobně se vyjadřuje i v dopisech Jáře Kulmové z Úpice, nečekaně hodnotí svou činnost až vážně a smutně. Letecký výcvik však pokračoval dále. Létal ve formacích, také samostatné noční lety, poznal Československou republiku z nebe, dařilo se mu zvládat techniku létání stále lépe, zkouškami procházel velmi dobře a jeho hodnocení od nadřízených bylo vynikající. Po skončení PŠP by povýšen do hodnosti rotný letectva a měl odsloužit čtyři roky v armádě. Byl převelen do kurzu bojového výcviku v Českých Budějovicích.
V roce 1948 byl zařazen do ŠPUL – školy pilotní učitelů letectva v Prostějově, kde byly na tu dobu velmi dobré podmínky pro výcvik pilotů. Studium a výcvik absolvoval s velmi dobrými výsledky a svůj poslední studijní rok ukončil v červnu 1950. Svými nadřízenými byl hodnocen jako solidní, odpovědný a velmi schopný pilot. A tak se stalo, že Bohumil Livar, který prošel martyriem tréninků, zkoušek, množstvím letových hodin, složil závěrečné zkoušky a obdržel letecký odznak pilota a s účinností od 1. června 1950 byl ministrem národní obrany jmenován do hodnosti poručíka letectva. V leteckém učilišti létal nejčastěji na jednomotorových vrtulových strojích Arado 96 C2 a lze konstatovat, že je ovládal velmi dobře. Arado Ar 96 byl vojenský cvičný letoun s motorem Argus pro pokračovací výcvik, zejména na travnatých letištích. Užívalo jej Luftwaffe, československé letectvo, maďarské letectvo a francouzské letectvo. Vyrobeno zprvu v Německu, později v Protektorátu Čechy a Morava. Od poloviny roku 1941 v Avii Praha, po roce 1944 v Letov Praha. Vyrobeno bylo 3500 ks. Letci letoun hodnotili jako stabilní stroj. Podmínky výcviku se stále zlepšovaly, např. v roce 1946 mělo LU 55 letadel, v roce 1949 již 280 letadel.
Bohumilovi nebylo však přáno sloužit v armádě tak dlouho, jak by si přál. Splnil si obrovský sen, vydal hodně sil, energie a námahy. Dne 30. listopadu 1950 byl poručík Bohumil Livar při práci ve funkci řídícího létání na letišti v Prostějově zasažen vrtulí pojíždějícího letadla C-2B1 Arado 96, jehož pilot, letecký dorostenec Miroslav Svárovský, ho nemohl vidět přes kapotu motoru. Veškerá pomoc byla marná. Tak skončil život mladého, nadějného vojenského pilota, poručíka Bohumila Livara z Úpice. Když půjdeme okolo hrobu, pokloňme se památce vojenského pilota, poručíka Bohumila Livara.
Čest jeho památce!
Zdroj: spis VUA Praha, fotografie synovec p. Petr Hejna
Správce Website plk. Mihule Josef, tiskový mluvčí SLČR, mihule@csletci.cz