Nezdařené nouzové přistání MIG-15 v prostoru Hořičky - Slatina nad Úpou

Autor: plk. Josef Mihule <mihule(at)csletci.cz>, Téma: Události, Vydáno dne: 09. 12. 2020






VOJENSKÉ „LETIŠTĚ“ HOŘIČKY

Nadpis s trochou nadsázky navazuje na příspěvek Ing. Josefa Jiránka,
který byl v našem zpravodaji zveřejněn v únoru r. 2017.
Když nás nedávno kontaktoval pan Milan Sivanič ze Svazu letců ČR Hradec Králové s dalšími, podrobnějšími údaji, bylo by škoda se s našimi čtenáři o ně nepodělit. K dispozici jsou rovněž čtyři fotografie a oficiální náčrt z vyšetřovacího spisu. Jejich využití ve zpravodaji, s ohledem na kvalitu tisku, by sice nepřineslo kýžený efekt, ale připravili jsme pro opravdové fajnšmekry a případné pamětníky soubor, který obsahuje níže uvedený text a zmiňované fotografie, a umístili ho na naše webové stránky (odkaz Aktuality).

Pan Sivanič pátral opravdu do hloubky a výsledkem byly i takové podrobnosti, jako že poručík Jurník byl/je ročník 1933, velitel jeho letky údajně žije a možná ve svém soukromém archivu dohledá ještě další informace o svém podřízeném, že Alois Jurník pocházel z obce Pěnčín (snad od Prostějova) atd. A možná se najde i pamětník, který podle záběru z místa nálezu utrženého krytu předního podvozkového kola dokáže poměrně přesně určit místo nouzového přistání. No a nějaká neoficiální fotografie z té doby by byla velkým zázrakem! (mn) © OBECNÍ ÚŘAD HOŘIČKY 3

Nouzové přistání stíhačky MiG-15 u Hořiček 30. 6. 1955

Po ukončení 2. světové války se začalo s výstavbou a obnovou našeho vojenského letectva zlikvidovaného nacistickou okupací. Jeho výstavba byla náročná, složitá a nelehká. Problémem bylo, že stávající kořistní vrtulová technika po Luftwaffe, ale i letounů od spojenců začala rychleji zastarávat a výkonnostně se nemohla již plně vyrovnat té nově nastupující technice proudového letectva. Vše se začalo lepšit po zavedení nového proudového letounu MiG-15 v roce 1951. Nové letouny byly postupně zaváděny k leteckým útvarům a byla zahájená i jejich licenční výroba u nás. Těchto letounů postupně od původních sovětských dodávek a přes naši výrobu dalo našemu letectvu více než 1200 kusů v té době moderních letounů.

Legendární MiG-15 sloužil v letectvu od roku 1951 a poslední letouny byly definitivně vyřazeny ze služby v roce 1983. Tento typ letounu byl ve výzbroji i 4 stíhacího pluku v Pardubicích a právě od tohoto pluku nouzově přistál 30. 6. 1955 asi v 11.07 hod. s tímto letounem

u Hořiček pilot poručík Alois Jurník.

Jak a proč se tak stalo, tak to je součást spisu z vyšetřování celé události.

Dne 30. 6. 1955 v 10. 10 hod. startoval z pardubického letiště ze stavu 4 stíhacího pluku starší pilot 2. letky, 1. roje poručík Alois Jurník s letounem MiG-15 tr. č. 1311, DB-31. Účelem letu byl nácvik typických útoků na stíhače. Druhé letadlo pilotoval nadporučík Josef Chmel.

Oba piloti odstartovali ve skupině a v prostoru nad základnou měli povolení velitelem pluku provádět v minimální výšce 1500 m při výšce oblačnosti 1800 m typické zteče, při letu cíle kursem západním směrem a rychlostí 400 km/hod. Po provedení asi šesti ztečí letů kursem na západ a potom na východ změnil letoun cíl nadporučík Chmel směr letu na 090°. Po vytočení pokračoval poručík Jurník v nácviku typických ztečí. V prostoru severně Vysoké Mýto, kde bylo pokryto s oblaky pod skupinou 5/8, upozornil nadporučík Chmel poručíka Jurníka, že bude točit doprava a započal se zatáčkou. V tom však zpozoroval, že por. Jurník provádí zteč z pravé strany a proto se rozhodl přejít do levé zatáčky. Poručík Jurník vlivem zvýšené rychlosti nestačil sledovat letoun cíl a v této levé zatáčce svého vedoucího ztratil, při čemž se rozhodl pokračovat kursem v letu 280°. Nadporučík Chmel nehlásil ihned řídícímu létání roztržení skupiny a rovněž neoznámil svému číslu jeho přibližnou polohu a to vzhledem k tomu, že nedodržel rozkaz a létal nad oblaky. Poručík Jurník se na základě svého rozhodnutí a nepřesného dodržení kursu dostal severně od základny a zde žádal pozemní zaměřovač o zaměření. Nesprávným využitím kompasu, RPK se dostal do prostoru 40-50 km severovýchodně od základny, kde bezmyšlenkovitým létáním na otáčkách 10. 000/min. aniž by vyhlásil heslo pro ztrátu orientace, spotřeboval veškeré palivo a po vysazení motoru vynuceně přistál. Během tohoto létání potvrzoval příjem zaměření na vlastní letiště, čímž uvedl řídícího létání v domněnku, že je schopen vrátit se na základnu. Řídící létání a velitel pluku nedocenili správně činnost poručíka Jurníka a z několika zaměření nepoznal, že pilot bloudí a proto také neučinil žádné opatření jako vyslání letounu se smíšenou osádkou, oznámení poručíku Jurníkovi otevřenou řečí jeho polohu, neboť řídícímu létání byla tato známa ze zprávy dozorčího důstojníka divizního velitelského stanoviště. Příčina havárie: Nízká organizace a zajištění letového dne 30. 6. 1955 nedostatečná kázeň a špatné teoretické znalosti pilotů. Nesprávná činnost poručíka Jurníka po odtržení se od vedoucího, naprostá neznalost zásad obnovení orientace a využití letecké zabezpečovací služby, bezmyšlenkovité létání až do úplného spotřebování paliva, aniž by si předem našel plochu pro bezpečnostní přistání. Nezodpovědné plnění úkolu nadporučíka Chmela, který zavedl skupinu nad oblačnost 5/8, která byla ve výši asi 1000 m, nesprávným rozhodnutím vytvořil podmínky pro utržení svého čísla, které mu ihned neohlásilo jeho přibližnou polohu. Rovněž řídící létání neohlásil roztržení skupiny. Špatně provedená příprava na daný úkol, za což zodpovídá velitel letky, který ani nepřekontroloval letové listy, neschválil je svým podpisem. Nedostatečná kontrola předběžné přípravy a zabezpečení leteckou zabezpečovací službou letového dne velitelem pluku a jeho štábem a špatná činnost jako řídícího létání k přivedení letounu poručíka Jurníka na základnu, nevyužití radiolokátoru při létání 30. 6. 1955 zejména proto, že prováděl lety za obtížnějších podmínek.

Jako pilot byl poručík Jurník hodnocen jako dobrý, s menšími zkušenostmi v létání na daném typu. Měl nalétáno celkem 180 hod. Letecká nehoda byla zapříčiněna jeho nesprávným postupem při obnově orientace.

Čest jeho památce!

Milan Sivanič, Svaz letců ČR Hradec Králové


Zdroj: spis VUA Praha, foto Jan Mazálek