Nezdařené nouzové přistání MIG-15 v prostoru Hořičky - Slatina nad Úpou
VOJENSKÉ „LETIŠTĚ“ HOŘIČKY
Nadpis s trochou nadsázky navazuje na příspěvek Ing. Josefa Jiránka, který byl v našem zpravodaji
zveřejněn v únoru r. 2017. Když nás nedávno kontaktoval pan Milan Sivanič ze Svazu letců ČR Hradec
Králové s dalšími, podrobnějšími údaji, bylo by škoda se s našimi čtenáři o ně nepodělit. K dispozici jsou
rovněž čtyři fotografie a oficiální náčrt z vyšetřovacího spisu. Jejich využití ve zpravodaji, s ohledem na
kvalitu tisku, by sice nepřineslo kýžený efekt, ale připravili jsme pro opravdové fajnšmekry a případné
pamětníky soubor, který obsahuje níže uvedený text a zmiňované fotografie, a umístili ho na naše webové
stránky (odkaz Aktuality).
Nouzové přistání stíhačky MiG-15 u Hořiček 30. 6. 1955
Po ukončení 2. světové války se začalo s výstavbou a obnovou našeho vojenského letectva zlikvidovaného
nacistickou okupací. Jeho výstavba byla náročná, složitá a nelehká. Problémem bylo, že stávající kořistní
vrtulová technika po Luftwaffe, ale i letounů od spojenců začala rychleji zastarávat a výkonnostně se
nemohla již plně vyrovnat té nově nastupující technice proudového letectva. Vše se začalo lepšit po
zavedení nového proudového letounu MiG-15 v roce 1951. Nové letouny byly postupně zaváděny k
leteckým útvarům a byla zahájená i jejich licenční výroba u nás. Těchto letounů postupně od původních
sovětských dodávek a přes naši výrobu dalo našemu letectvu více než 1200 kusů v té době moderních
letounů.
Legendární MiG-15 sloužil v letectvu od roku 1951 a poslední letouny byly definitivně vyřazeny
ze služby v roce 1983. Tento typ letounu byl ve výzbroji i 4 stíhacího pluku v Pardubicích a právě od
tohoto pluku nouzově přistál 30. 6. 1955 asi v 11.07 hod. s tímto letounem
u Hořiček pilot poručík Alois
Jurník.
Jak a proč se tak stalo, tak to je součást spisu z vyšetřování celé události.
Dne 30. 6. 1955 v 10. 10 hod. startoval z pardubického letiště ze stavu 4 stíhacího pluku starší pilot 2.
letky, 1. roje poručík Alois Jurník s letounem MiG-15 tr. č. 1311, DB-31. Účelem letu byl nácvik
typických útoků na stíhače. Druhé letadlo pilotoval nadporučík Josef Chmel.
Oba piloti
odstartovali ve skupině a v prostoru nad základnou měli povolení velitelem pluku provádět v minimální
výšce 1500 m při výšce oblačnosti 1800 m typické zteče, při letu cíle kursem západním směrem a
rychlostí 400 km/hod. Po provedení asi šesti ztečí letů kursem na západ a potom na východ změnil letoun
cíl nadporučík Chmel směr letu na 090°. Po vytočení pokračoval poručík Jurník v nácviku typických ztečí.
V prostoru severně Vysoké Mýto, kde bylo pokryto s oblaky pod skupinou 5/8, upozornil nadporučík
Chmel poručíka Jurníka, že bude točit doprava a započal se zatáčkou. V tom však zpozoroval, že por.
Jurník provádí zteč z pravé strany a proto se rozhodl přejít do levé zatáčky. Poručík Jurník vlivem zvýšené
rychlosti nestačil sledovat letoun cíl a v této levé zatáčce svého vedoucího ztratil, při čemž se rozhodl
pokračovat kursem v letu 280°. Nadporučík Chmel nehlásil ihned řídícímu létání roztržení skupiny a
rovněž neoznámil svému číslu jeho přibližnou polohu a to vzhledem k tomu, že nedodržel rozkaz a létal
nad oblaky. Poručík Jurník se na základě svého rozhodnutí a nepřesného dodržení kursu dostal severně od
základny a zde žádal pozemní zaměřovač o zaměření. Nesprávným využitím kompasu, RPK se dostal do
prostoru 40-50 km severovýchodně od základny, kde bezmyšlenkovitým létáním na otáčkách 10. 000/min.
aniž by vyhlásil heslo pro ztrátu orientace, spotřeboval veškeré palivo a po vysazení motoru vynuceně
přistál. Během tohoto létání potvrzoval příjem zaměření na vlastní letiště, čímž uvedl řídícího létání v
domněnku, že je schopen vrátit se na základnu. Řídící létání a velitel pluku nedocenili správně činnost
poručíka Jurníka a z několika zaměření nepoznal, že pilot bloudí a proto také neučinil žádné opatření jako
vyslání letounu se smíšenou osádkou, oznámení poručíku Jurníkovi otevřenou řečí jeho polohu, neboť
řídícímu létání byla tato známa ze zprávy dozorčího důstojníka divizního velitelského stanoviště.
Příčina havárie: Nízká organizace a zajištění letového dne 30. 6. 1955 nedostatečná kázeň a špatné
teoretické znalosti pilotů. Nesprávná činnost poručíka Jurníka po odtržení se od vedoucího, naprostá
neznalost zásad obnovení orientace a využití letecké zabezpečovací služby, bezmyšlenkovité létání až do
úplného spotřebování paliva, aniž by si předem našel plochu pro bezpečnostní přistání. Nezodpovědné
plnění úkolu nadporučíka Chmela, který zavedl skupinu nad oblačnost 5/8, která byla ve výši asi 1000 m,
nesprávným rozhodnutím vytvořil podmínky pro utržení svého čísla, které mu ihned neohlásilo jeho
přibližnou polohu. Rovněž řídící létání neohlásil roztržení skupiny. Špatně provedená příprava na daný
úkol, za což zodpovídá velitel letky, který ani nepřekontroloval letové listy, neschválil je svým podpisem.
Nedostatečná kontrola předběžné přípravy a zabezpečení leteckou zabezpečovací službou letového dne
velitelem pluku a jeho štábem a špatná činnost jako řídícího létání k přivedení letounu poručíka Jurníka na
základnu, nevyužití radiolokátoru při létání 30. 6. 1955 zejména proto, že prováděl lety za obtížnějších
podmínek.
Jako pilot byl poručík Jurník hodnocen jako dobrý,
s menšími zkušenostmi v létání na daném typu. Měl nalétáno celkem 180 hod. Letecká nehoda byla
zapříčiněna jeho nesprávným postupem při obnově orientace.